Zatímco miliony lidí v Evropě trápí přes vánočními svátky otázka, kde vezmou peníze na dárky, Raphael Fellmer z Berlína se podobnou otázkou vůbec nezabývá. A to nikoliv kvůli tomu, že by patřil mezi boháče. Fellmer prostě ze svého života peníze vytěsnil.
Ačkoliv má manželku a malé dítě, nevlastní žádné bankovní konto, a dokonce ani peněženku. Když najde na ulici minci, nechá ji ležet. Přesto bydlí v nájmu, jeho rodina materiálně nijak nestrádá a může si dovolit i zahraniční dovolenou. Jak je to možné?
„Prostě jsem se odstřihl od mamonu,“ říká lakonicky Fellmer, absolvent vysoké školy v nizozemském Haagu. Před čtyřmi lety cestoval s kamarádem do Mexika a při tom si údajně ověřil, že i tak dalekou cestu je možné absolvovat bez jediné mince v kapse. Přes Atlantik přepluli na lodi italského milionáře, kterému pomáhali s údržbou plavidla, po Mexiku jezdili stopem a jídlo a ubytování platili tak, že si ho odpracovali.
Jídlo ještě rozdávám sousedům
Fellmer se po této údajně velmi pozitivní zkušenosti, rozhodl, že se pokusí žít bez peněz i v domovském Berlíně. A to i přesto, že si z cest přivezl těhotnou manželku, původem z Mallorky, a manželům se zanedlouho narodila dcera. Fellmerovi si pronajali malý byt ve spodní patře vily jednoho berlínského advokáta, místo nájmu však majiteli pomáhají s úklidem, údržbou domu a zahrady. Touto protislužbou pak hradí i náklady za energie. „Pro jídlo chodím pravidelně do kontejnerů u velkých supermarketů. I když si vybírám pouze biopotraviny, najdu vždycky tolik kvalitního jídla v originálním balení, že ještě rozdávám sousedům,“ říká Fellmer.
Oblečení získává rodina na šatních burzách, ze sbírek nebo opět pomocí nějaké protislužby. Mladý Berlíňan přitom sám přiznává, že se jeho styl života občas setkává s nepochopením. „Někdy slyším poznámky o tom, že jsem líný a odmítám pracovat. Jenže já se rozhodně jako příživník necítím. Beru si jen to, co jinde přebývá a zbytečně by skončilo na skládce,“ říká Fellmer. Hájí se také tím, že kromě příspěvku na dceru nepobírá žádné sociální dávky. To, co nedokáže najít, získává formou práce za protislužbu. Třeba když potřeboval pračku, dostal ji za jeden den mytí oken.
Úplně bez peněz ale rodina přece jen nežije, protože si musí platit zdravotní pojištění za sebe a za dceru. „Ještě bohužel nejsme úplně nezávislí na penězích ,“ přiznává Fellmerova žena Nieves. Na pojištění slouží její úspory a občasný výdělek psycholožky. To údajně ale nijak nepopírá základní životní filozofii Fellmerových, kteří penězi platí jen naprosto nezbytné věci, které jinak než peněžní výměnou získat nemohou.
Cítíme se bohatí, máme čas
„Lidé nepotřebují stále nové a nové auto, nemusejí vydělávat pořád víc a víc, mohou žít spokojeně i bez peněz. My se cítíme velmi bohatí, protože volně disponuje něčím nesmírně vzácným a tím je čas,“ tvrdí Fellmer.
Němce jeho příběh zaujal, a Fellmer proto jezdí na přednášky, byl hostem několika televizních pořadů, napsal úspěšnou knihu. Jako honorář si nebere peníze, ale třeba lístky na vlak nebo na loď, aby rodina mohla cestovat. A to i do zahraničí. Po jednom televizním talkshow dostal Fellmer například nabídku, zda by se za peníze a ubytování nestaral německému milionáři o jeho biofarmu v Toskánsku.
I když Fellmerův způsob života vyvolává u mnoha Němců rozpaky, pravdou zůstává, že podobných lidí, snažících se omezit „moc peněz“, rapidně přibývá. Jen v samotném Německu už fungují desítky komunit, jejichž členové si místo peněžní výměny vyměňují služby. V Severní Americe se počet takových skupin odhaduje na dva a půl tisíce.
